Archiv autora: Jiří Hofman

Sobotní jednání přinese dlouhodobější, strategická témata

Během pátečního odpoledne pokračovalo zasedání synodu jednáním v komisích. Ty projednaly přidělené tisky a návrhy vzešlé z rozprav.

Čtvrté zasedání 34. synodu Českobratrské církve evangelické pokračuje od sobotního rána v hlavním jednacím sále na litomyšlském Zámeckém návrší. Na programu se objeví jednak neprojednané body z pátečního odpoledne (návrhy synodní rady a konventů na změny církevního zřízení), jednak koncepční a strategické záležitosti církve. Synodálové a synodálky promluví např. o dlouhodoběji diskutovaném postavení farářů a presbyterů v církvi, připravovaném strategickém plánu ČCE, přípravách nového evangelického zpěvníku a nové agendy.

V odpoledních bodech se čekají záležitosti týkající se Diakonie ČCE a věci odložené z předchozích dnů. Podobně jako včera, jsou i dnes přítomni zástupci ekumeny. Během dneška navíc hosté ze zahraničních partnerských církví. Poznámky z jednání vám přineseme průběžně během celého jednacího dne.

Když se sály vyprázdní…

„Zůstaň s námi, Pane, když se stmívá, zůstaň s námi, den se nachýlil. Zůstaň s námi, už se připozdívá, zůstaň s námi, když ubývá sil.“

Večer s chrudimským seniorátem

Změna církevního zřízení: pastýřské rady

V odpoledním jednání synodu, které začalo přibližně s hodinovým zpožděním oproti plánovanému programu, přišly na řadu mimo jiné dva návrhy na změnu církevního zřízení.

Návrh na změnu církevního zřízení, kterým by Diakonie ČCE získala poslance na synodu, neprošel. Změna církevního zřízení by si vyžadovala dvoutřetinovou většinu poslanců (50). Pro změnu hlasovala však pouze necelá desítka přítomných. O návrhu už v minulosti jednaly konventy. Dvanáct z nich se vyslovilo proti změně.

Druhý z návrhů prošel. Týká se úpravy podoby řízení před pastýřskými radami. Návrh sice provázela delší rozprava, ta se ale týkala především technických náležitostí, k nimž se opakovaně vyjadřovali i přítomní právní poradci. Jednalo se mimo jiné o tom, zda křivě obviněný, který by před pastýřskou radou očistil své jméno, mohl případ zveřejnit, jakožto součást své rehabilitace. Plénum se shodlo, že taková možnost nadále trvá.

Přijatá změna upravuje systém pastýřských rad. Oproti dřívější praxi seniorátních pastýřských rad a jedné celocírkevní, nově zavádí systém tří oblastních pastýřských rad (s územní působností dle seniorátní příslušnosti) a jedné církevní, která by věci řešila ve druhé instanci, tj. při odvolání proti rozhodnutí oblastní rady.

Spolu s touto změnou synod schválil i nové znění Řádu pastýřské služby.

Návrh na skokové navýšení celocírkevních repartic rozpoutal diskusi

Rozpravu otevřel senior pražského seniorátu Roman Mazur, když otevřeně pochyboval nad nárazovým zvýšením celocírkevních repartic pro rok 2019 z 5 mil. na 10 mil. Kč (v úhrnu). Na jedné straně vyjádřil podporu a obdiv k práci, kterou chce toto navýšení krýt. Zmínil ale zároveň dilema, kdy tento krok ve sborech bude vnímán jako neuhlídaný „vnitřní dluh“. V kombinaci se stále ještě víceméně zvykovým rozdělením repartic (podle R. Mazura příliš nefunguje vnitřní solidarita se „slabšími“ sbory) to může být interpretováno jako selhání vedení církve a seniorátů. Sbory jsou nastavené na velké postupné zvyšování odvodů do personálního fondu, ale ne na skokové zvýšení těchto repartic.

V reakci na to vystoupil vedoucí tajemník ústřední církevní kanceláře Jaromír Plíšek z pozice instituce, která změnu navrhla. Zmínil, že ačkoli celocírkevní aktivity narůstají (organizace kurzů, akcí, kontaktů, vydávání tiskovin, ale i administrace sborů apod…), pravidelný příspěvek na tyto rozpočtové položky rok od roku klesá. Jde o dlouhodobé podfinancování aktivit, které se na základě toho buď ruší (investice, zejména do budov) nebo kryjí z dlouhodoběji naspořených rezerv. Aktuální návrh je tedy krokem k systémovému a pravdivému nastavení dnešní situace, přizpůsobení příjmů realitě. Jde o strukturální problém, kdy něco funguje, sbory a církev si na to zvykly, ale v rozpočtu na straně příjmů tyto položky chybí.

Člen synodní rady Jiří Schneider tuto argumentaci podpořil s poukazem na fakt, že jde o morální hazard. Počet administrovaných sborů narůstá, ale finanční břemeno této situace nese církev jako celek. Stejně tak deficitní stav panuje například v organizaci církevních aktivit pro mládež. J. Schneider v této souvislosti zdůraznil, že nebýt darů ze zahraničí, nebyla by naše církev schopna zaplatit chod oddělení mládeže. Dlouhodobý provoz ze zahraničních darů je přitom pro vyspělou společnost, jakou je ta naše, nepřijatelný.

V podobném duchu reagovali i další členové synodní rady. Daniel Ženatý v krátkém výstupu přirovnal situaci ke stavu, kdy jsme si zvykli na pohodlnou jízdu autem, ale přitom nemáme na palivo. „Pokud tedy nemáme na provoz, na který jsme si rádi zvykli, a rádi jej taky přijímáme, pak se dohodněme, čeho se zřekneme,“ reagoval D. Ženatý s tím, že taková informace nelze stanovit centrálně, shora, nýbrž vždy musí znít zdola. Jde o úkol synodu. Eva Zadražilová pak doplnila, že odmítá přistoupit na pojmenování „vnitřní dluh“. Každoročně se připravuje vyrovnaný rozpočet. Vždy se hledají zdroje. Když se ale nenajdou, škrtá se jako první v investicích, což je v principu špatné. V případě opravdu důležitých položek (administrace sborů) se pak sahá do rezerv. E. Zadražilová zdůraznila, že s návrhem přišla hospodářská komise, která jej staví na reálných ekonomických možnostech a situaci. „A je trapné, že stále žádáme o peníze v zahraničí,“ zakončila své vystoupení.

S pravděpodobnou reakcí sborů počítal Jiří Bureš. Zmínil, že situace bude vnímána jako špatné plánování dopředu. Dopadne na sbory, které budou šokem otřeseny a jejich dlouhodobé strategické plánování bude ohroženo. Skokové zvýšení považuje za hospodářsky nezodpovědné a je na synodu, aby nastavil postupné zvyšování. K tomuto názoru se připojil i Filip Keller. Podle něj chybí komplexnější uchopení situace. Sbory mají ochotu platit, ale musí to být věrohodné, vysvětlitelné a plánovatelné.

Ještě dál šel ve svém pohledu senior východomoravského seniorátu Petr Pivoňka. Zmínil, že ke sborům příliš nedolehne, co všechno činnost ústřední církevní kanceláře pokrývá. Měla by svou práci více prezentovat a nechat sbory více nahlédnout do toho, co za vysokými náklady stojí. Jaký objem práce, jaké výsledky…

Varovný hlas zazněl na konci rozpravy, kdy bylo z pléna připomenuto, že za pět let může dojít k vyčerpání dosud nastřádané rezervy a pak se situace bude muset řešit. Otázkou zůstává, nakolik a jak eliminovat onu spornou „skokovost“ opatření. Komplikovanost situace se nakonec odrazila i v závěru jednání. Synod odložil finální hlasování až na sobotu a uložil hospodářské komisi, aby se pokusila dát nějaký komplexnější návrh na postupné zvyšování repartic (spolu s návrhem oblastí, v nichž by bylo možné realizovat úsporná opatření).