Rozhovor církve o hospodářské soběstačnosti sboru a samofinancování církve

DSC_5295První dopolední dvou a půlhodinový blok byl věnován debatě v plénu o budoucím hospodaření církve. Do diskuze bylo přihlášeno nebývale mnoho debatujících. Rozebíraly se přednosti a nedostatky modelů, které jsou již více než rok předmětem rozhovorů ve sborech, staršovstvech, na konventech i v zasedáních synodní rady.

Synodní senior Joel Ruml zdůraznil, že „již více než rok se církev intenzivně tímto problémem zaobírá. V některých sborech neproběhl dostatečně na toto téma rozhovor. Jak to, že někteří ani neodpověděli na dotazník o budoucím hospodaření a financování? Tyto sbory spí, nebo jim to je jedno?“

Další diskutující se zaobírali: „procentem restitučních peněz, které by měly směřovat do diakonických, misijních, vzdělávacích a rozvojových projektů, nápadů je dost, Diakonie vždy bude mít dost námětů v záloze, kde by bylo co dobrého vybudovat, je důležité sloužit lidem, společnosti, nesmíme zapomínat ale také na udržení práce ve sborech, s mládeží.“ Zaznělo také, že rozpracování do konkrétních podob bude těžkým oříškem. Jak uvedl diskutující Daniel Fojtů, častým přístupem sborů je: „Když je zle, ústředí církve pomoz; když je dobře, nemluvte nám do toho, co máme dělat.“

Pregnantně formuloval svou reflexi debaty Vladimír Kopecký: „Patří poděkovat strategické komisi, která připravila rozsáhlý materiál, patří se modlit za synodní radu, která musí činit rozhodnutí a často je vystavena kritice. Nenechme se tyranizovat médii, která dorážejí dotazy typu: kolik procent dáte na Diakonii a kdy? K dospělému jednání patří schopnost podstoupit operaci, nebát se ji podstoupit a po ní zase vstát, i když třeba s omezeními; nebát se odkládat věci, když nevíme, jak se rozhodnout; nebát se zániku něčeho, co končí, když je to nezbytné.“

Padalo velké množství návrhů a pozměňovacích návrhů, které vzcházely z diskuze. Poté následovalo hlasování o návrzích a pozměňovacích návrzích. Výstupy budou k dispozici po zpracování a verifikaci.